Vždycky mne rozhodí rodokmeny. Myslím ty biblické. Jako dítě jsem je odmítal číst. Moc jmen, nikoho to nezajímá. Obecně: Nudí nás rodokmeny, ve kterých nic nevidíme, neumíme se v nich vyznat, jsou o lidech, kteří nás nezajímají. Ale když se to týká nás, to zpozorníme. Rodokmeny, které máme v Bibli, byly ve své době velice zajímavé a pokud je čteme očima tehdejších lidí, jsou zajímavé i dnes.
Obecně dnes rodokmeny táhnou! Lidé se hrabou v archivech, někteří se tím hrabáním dokonce živí. Profesionálně, nebo amatérsky, každopádně s velkou touhou objevují mladí i staří svoji minulost. Předkové se skládají do řady tak, jak o nich vyprávějí barokní matriky a majetkové soupisy starých časů. Zjišťujeme, jak pomíchaný svět máme za sebou. Jeden předek tu zůstal po napoleonských válkách a prababička přišla z Haliče. Zdobí nás české jméno a přesto patříme po obou liniích k německým předkům. To, co se dá dohledat, je často genetika proher, zmatků, nevěry a zla.