7. Andělská diplomacie
„Anděl Marii ale řekl: ‚Neboj se, vždyť jsi nalezla milost u Boha! Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.‘“ Lukášovo evangelium 1:30n
Adventní příběh je překvapivě plný diplomacie. Všemohoucí může udělat cokoliv. Nemusel se těm lidem tolik věnovat. Prostě by zavelel a dost. Tomu dobře rozumí všichni, kteří žijí a pracují v Parlamentu či ve Vládě České republiky. Tiše a bez hlesu se plní politická vůle, pomocný personál nesmí překážet se svými názory, legislativní oddělení musí najít odpovídající řešení a podobně. I u těch zvolených nakonec rozhodne většina.
Ale v adventu je to jinak. Je tu jeden z rysů Tvůrce tohoto světa, který si může vygooglit už čtenář knihy Genesis. Nejde jen o narození, o genetiku, investici a zhodnocení, jde o počátek, jak říkají židé v názvu knihy Berešít, tedy Genesis, první Mojžíšovy. A Tvůrce chce, aby u toho nového začátku byl člověk, aby se na tom počátku podílel, aby se jej to narození spasitele dotýkalo. Přichází-li nové stvoření, Ježíš Kristus, jemuž se pak po vzkříšení říká dokonce nový či poslední Adam, tak tomu předchází dost výrazná diplomatická aktivita, jejímž cílem jsou ti nejobyčejnější lidé. Bezejmenní andělé v zástupech a andělé se jménem vystupují různě – na obrazovce nebes, v soukromí Mariina života, dokonce oživnou na oponě svatyně, promítnou se zespod na víčkách spícího Josefa a podobně. Na paláce andělé ale nějak zapomenou. Herodes nedostane žádnou depeši.
U andělů je zřetelně znát, že nemluví za sebe. Nemají soukromé profily na Instagramu či Facebooku. Jejich postoje nemusí nikdo opravovat. Mluví skrze ně Bůh. Na to nejsme zvyklí a nebyli na to zvyklí ani lidé tehdejší doby. Ve staletích dlouhého mlčení Božího hlasu před příchodem Ježíše Krista bylo ticho. Porobení Izraelité švitořili aramejsky, kněžstvo zase promlouvalo hebrejsky, nobilita a jejich podřízení zase mluvili řecky. Jenom Bůh nemluvil tak ani tak. Proroci ztichli. A teď je takový provoz. Quo vadis, andělé? Nestíháme to pobrat ani zpracovat!
Ukazují se skutečně významné věci globálního dosahu. Andělé přicházejí jako poslové skutečné velmoci, která nečeká a nepřipouští demokratické projednávání návrhů, ale oznamuje skutečnosti, o nichž se nediskutuje. Nemůžeš odmítnout; tedy můžeš, ale pak umlkneš jako Zachariáš, když mu anděl vyřizoval, že se paní Alžbětě ve stáří narodí syn. Ostatní to s nějakým odporem vůči Všemohoucímu ani nezkoušeli.
Vlastně tu andělé byli i před tím, ale spíše jako neviditelní agenti. Jako u nás. Nikdy nejsme sami, andělé se starají, jen je nevidíme. Jako v tomhle příběhu: Teď začali jezdit velitelé, ministr zahraničí, náčelník generálního štábu pan Gabriel a tak podobně. Dávejte pozor, něco se bude dít!