Skip to main content

Ke komu jít, když je mi zle?

K pastýři a nebo terapeutovi. Kam až může zajít ten, který chce druhému pomoci? Odpověď je prostá. Tam, kam mu to druhý dovolí. Já bych se při výběru řídil stanoveným veřejným seznamem pravidel či kodexem. Tyto zásady nad to ještě garantuje profesní asociace a odpovídající oprávnění. Pokud nic z toho neexistuje, je velice riskantní použít služby kohokoliv, kdo se nabízí jako terapeut, kouč, léčitel, pastorační pracovník či zpovědník.

V zoufalství a nouzi lidé volí velice nestandardní postupy a na nic se neptají. Neposlechnou ani své příbuzné, pokud je varují. Proto je stále na trhu dost poskytovatelů, jejichž jedinou mezí je lidská drzost. Nabízejí totiž nemožné.

Dopis apoštola Jakuba nabízí v páté kapitole modlitby a zpověď. Běžnou péči v kostele potkáte pod názvem pastorace, tedy pastýřská péče. Je nabízena nejenom věřícím, ale všem, kteří přijdou a požádají o ni. Pastýř naslouchá a doprovází, dodatečnými otázkami třeba i vede rozhovor. Pokud se na tom s návštěvou domluví, je součástí jeho péče i zpověď, resp. rozhovor v režimu, ve kterém na požádání některé informace zazní naposled a nikdo se je nedozví. Zpovědník mlčí, ať se jej ptá kdokoliv. Každá z církví má svá pravidla, podle kterých pastýř postupuje. Za některými církvemi stojí ustanovení ze zákona, který pracovníkům těchto církví přiznává mlčenlivost i před orgány státu.

Mohlo by to všechno být tak, jak to popsal Karel Čapek v knize Povídky z druhé kapsy (1929). Jedna z nich se přímo jmenuje Ušní zpověď. Nešťastník v ní obtěžoval kněze, advokáty a lékaře. Ale od kněze nechtěl rozhřešení, od advokáta nežádal sepsat doznání a jedinou jeho útěchou, kterou bez hlesu přijal, byly injekce morfia před smrtí.

Když se někdo chce vypovídat, je to určitě užitečné a možná někdy uzdravující. Chce-li se ale vyzpovídat a tedy získat rozhřešení, což je ujištění o Božím odpuštění a síla pro nový život, má mu zpovědník zprostředkovat to, co má od Pána Boha. A už se ke své bolesti nemusí vracet. Ona se vrací k němu a to dost často, ale on má oporu. Chce-li se příchozí ale jen vypovídat, pak zpovědník, podobně jako ten Čapkův kněz, advokát i lékař, mlčí s jakousi ohleduplností a taktem. Ale zpověď to nebyla.

Pastýř může mít odpovídající vzdělání a kurzy pro oblasti psychologie, terapie či koučingu. Náboženské vzdělání není všechno. Nicméně duchovnímu stačí to náboženské vzdělání k tomu, aby byl nablízku jako pastýř. Jako by říkal: „Potřebujete? Jsem zde. Nepotřebujete, nebudu vás rušit. Ale pokud mi důvěřujete, tak poslouchám, vyprávějte! A pokud budete chtít, rád vás doporučím k odborníkovi, který má dostatečnou kvalifikaci…“

Ten odborník však dělá jen svou práci. A nebuďte překvapeni, nemyslí to zle! Když poslouchá strhující vyprávění pacienta s hraniční poruchou osobnosti, poslouchá někdy tak, aby to vypadalo, že stejný příběh slyšel už stokrát. Nehne ani brvou. Ale naopak a v tom je ten rozdíl: Stejného klienta poslouchá pastýř třeba posté se stejným zaujetím a účastí. Protože ta blízkost také uzdravuje. On mu nemusí stanovit diagnózu. Nemá plánované a státním pojištěním či přímo placené ordinační hodiny. Podobně působí i kaplani na různých místech, kde se poskytuje služba v terénu či na moři. S jedním biblickým autorem se to dá říct: Pastýř je Židovi Židem a Řekovi Řekem, náboženskému člověku je náboženským člověkem a nevěrcům je nevěřícím. Je na dotek. A v tom je to Boží!

Terapeut, zavázán pravidly své profese, se však musí dotýkat těla s vědomím, že ani jeho praktiky léty prozkoušené a certifikované neuzdravují, ale jen pomáhají a léčí. Pastýř si na rozdíl od něho nesáhne. Ani nemusí, on není spasitelem, ale ani terapeutem, masérem a vůbec nepřenáší tantrickou masáží žádné energie. Ten odstup je zřetelný. Pastýř nevzbuzuje představy o jednoduchých řešeních a nepředkládá řešení, která by nějakou manipulativní cestou prosazoval jako jedinečná. Pastýř doprovází.

Když se na něj klient vrhá a věší se mu kolem krku, když vykládá do nejmenších detailů své soukromí a vtahuje svého pastýře do příběhu, aby si jej zavázal a postavil na svou stranu, pastýř zmrzne a nehne ani brvou. Nesmí. Klidně svého klienta naštve pravdou, kterou nemůže neříct.

Tím spíše je osvobozující, když pastýř za svou službu nepřijímá odměnu napřímo. Je přece zaměstnancem církve, kongregace, řádu a ti jej řádně odměňují podle vykonané práce, tak není třeba žádné úsluhy bokem. Není třeba získávat body, selfíčka ani vliv. To, co pomáhá a vysvobozuje je přece učedníkům a pastýřům jasné: „Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás.“ To říká Ježíš svým učedníkům v desáté kapitole evangelia Lukášova. A dodává: „Zdarma jste dostali, zdarma dejte!“

 

Psáno pro magazín ProBoha!, upraveno