Skip to main content

Pěstujte si opozici!

Napětí a spory jsou třeba, není to nic zlého. Společná podpora základních potřeb celé komunity totiž znamená víc než jednotlivé hádky. I Ježíš si do svého týmu učedníků záměrně vybral příslušníky opozičních táborů. Stejně tak stojí před každou vládou úkol, aby si pěstovala opozici a současně přes zásadní rozdíly přístupů o svých nepřátelích mluvila pěkně.

Když posloucháte dva Afričany, jak si za svítání při ranním ometání lůžek na pláži vyměňují názory, slyšíte vedle příboje také záplavu slov. Hlas je vykřičený za ta staletí diskusí a válek, a přesto ještě rezonuje působivou barvou a tónem. Vidíte živou gestikulaci, ukazováček říká jednou ty a podruhé tam, potřetí půjdeš a počtvrté nikdy. Případně opisuje úhel od nadhlavníku kamsi – a vy víte, že to nebude žádné milé místo.

Trvá to tak dlouho, než si vyčtou všechny křivdy od pradědečka po dnešek, a pak to všechno rázem utichne, jako by to spláchla další vlna příboje, který omývá pláž. Napadá mne, že jsem tomu všemu mohl ze svého balkónu špatně rozumět. Třeba si jen vysvětlovali, jak se mají rádi…

Umění diskuse je základem práce městského, krajského, státního i evropského parlamentu. A zdá se mi, že se nám čím dál méně daří diskusi vést, natož udržet. I v mém městě, proslulém dobrou spoluprací, se vytrácí opozice. Před čtyřmi lety se do komunálních voleb postavilo šest kandidátek, letos jen pět. Kdekdo zaplesá, že ta šestá strana, ta komunistická, už nic nepostavila.

Dobře, ale je skutečně správné, že se čtyři strany koalice celé roky domlouvají bez zvláštního napětí? A že se pravděpodobně budou od září domlouvat zase? Jedna druhou potřebuje a všechny výzvy se řeší dohodou. Velice sejde na tom, zda si jednotlivé strany pravděpodobné koalice mezi sebou vytyčí témata, ve kterých dojde k potřebnému sporu, a voliči budou mít čitelný důvod přijmout, nebo odmítnout dané téma, podporovat, nebo odmítat městskou vládu.

Napětí a spory jsou třeba, není to nic zlého, společná podpora základních potřeb celé komunity je znamená totiž víc než jednotlivé hádky. Bylo by samozřejmě možné, aby se vláda rozdělila a vytvořila umělou opozici, ale k tomu v našem městě není atmosféra. Jsme natolik malá a čitelná komunita, že se na všem domlouváme na rovině koaliční vlády. Skutečná opozice se samozřejmě neztratila, jen se vyžívá v „hejtování“, bez odpovědnosti volebního mandátu. Velice se to podobá oné diskusi dvou chlapíků z Afriky.

Výměna názorů je tak zlá a hlasitá, jak jen to sociální média dovolí. Rázem umlkne, aby jinde vzplanula znovu. Politik, který chce diskutovat, se v tom ztrácí a topí. Odpovídá na otázky, které měly zaznít jen jako výkřik, a nikdo nečeká, že se na ně bude odpovídat. Odpověď se nečte a neposlouchá, ale běda, kdyby chyběla! V takové atmosféře současná vláda nesmlouvavě drží pozice, a to je všechno, nač se zmůže.

Budu nesmírně rád, když se zformují nové volební strany v komunálním světě. Je velice důležité, aby se do jednotlivých stran hlásili noví lidé a aby v nich také byli přijímáni. Jakkoliv nepodporuji žádnou stávající stranu, musím složit poklonu systému té pirátské, která si dá tu práci, aby nechala mluvit všechny. Dávné či nedávné kolapsy politických stran a hnutí ukazují, že zavedené strany nejsou schopny anebo ochotny upravit vnitřní systém fungování tak, aby se předešlo opakování krizí. Alespoň zatím není vidět žádný posun.

Když si Kristus Pán zformoval svůj tým, pečlivě dbal na to, aby v něm byla a zůstala opozice. Stálo mu za to, aby tam byly dominantní osobnosti stejně jako vyslovení radikálové. Už podle jmen učedníků je vidět, že tam chtěl mít i zélóty a příslušníky sikariů, což jsou dvě politické sekty židovstva kolem začátku letopočtu, které se neštítily politických vražd. To tedy byla ostrá opozice!

Ježíš měl v týmu i parlamentní formu opozice v osobách apoštolů Petra, Jana a Jakuba. A na diskusi vše stálo. Přesto si navzdory svým oponentům udržel své dominantní postavení. V tom smyslu je stojí před každou vládou úkol, aby si živila a pěstovala opozici, aby přes zásadní rozdíly přístupů o svých nepřátelích mluvila pěkně.

Vždyť Ježíšovo milování nepřátel udělalo nejvíce práce, byť ho to stálo zradu i vlastní hořkou smrt. Ale za tím koncem si říkáme, že život – i ten politický – vždycky zvítězí. Křísí naší naději až dodnes. Naopak opětováním nenávisti, vyčítáním, odvetami a politickými čistkami vymetáme cestu zase nějaké zélótské vládě, která se nebude štítit vůbec ničeho.

Psáno pro magazín Proboha!