Skip to main content

Farář na jedné faře píše (nejen) o Farském

By 21. 1. 2022Blog

Opravdu, nejenom o Janu Farském… Na pokračování budu psát blogy o politických kaplanech. Takže díl první:

Vejdete do kostela a po levé či pravé straně hlavní lodě máte kaple a v nich pobočné oltáře. U nich sloužívali kaplani. Tedy pomocníci místního faráře ve službě malým, velkým, nemocným a nebo mocným. Protože bohoslužba nebývala tolik záležitostí církve, tedy komunikace lidí a kněze jako dnes, tak věřící viděli jen nádherně zdobená záda ornátu kněze a možná zaslechli něco z modlitby, kterou kněz místy i šeptal. Bohoslužba mohla běžet klidně zároveň u hlavního oltáře i v kaplích. Pro lid nebylo v kaplích tolik místa, protože liturgie nepočítala s věřícími tak, jako dnes. Kaplanem je dnes v římském pojetí kněz, který spolu s farářem spravuje farnost.

Slovo kaplan má dnes ještě jiný význam, zdomácnělo ve službě různým profesním skupinám lidí. Také těm, kteří jsou vyřazeni či zařazeni životem do role, se kterou příliš nepočítali. Nemocní staří, mladí či děti. Nebo naopak vězni, vojáci a policisté. Ze služby za tyto skupiny někde v kapli se spíše stala služba s nimi a pro ně na místě, kde ti lidé jsou. Z liturgie všech typů se stalo spíše naslouchání, doprovázení a pomoc podle potřeby.

I politici jsou lidé. Mocní – nemocní. Zvláštní skupina se specifickými radostmi i potížemi. Od zastupitelů obcí a měst, přes funkcionáře politických stran vlády i opozice či politiky v této chvíli mimo parlament až po politiky v čele zákonodárných sborů a státu. Politika je z podstaty spasitelská. Máte čtyři roky a nebo šest (v případě senátu) na to, abyste něco dokázali. Čas letí, všichni s hlavně ti novináři jsou zdánlivě proti vám. Před volbami to vypadalo, že vám rozumí a teď jsou proti vám. Novináři dělají svou práci a hltavá veřejnost s nimi ujíždí na svých stereotypech, ale to nezměníte. A taky ti úředníci! Nereformovaná a v případě státních úředníků nereformovatelná společnost, která velice určuje, zda politik něco dokáže. Udrží to tempo? A nebo naopak budou zásadní brzdou, protože jsou to zaměstnanci a chtějí svůj klid? To je jen pár z tisíce otázek, které prostředí krásných radnic, úřadů a paláců naplňuje milióny otazníků a vykřičníků. A některé z těch úzkostí neopustí palác, protože byste je venku nevysvětlili a taky proto, že se to prostě nosit ven nesmí.

Ale ti lidé také žijí venku! Jedou domů, potřebují odpočívat. Venku čekají voliči! Nejspokojeněji vypadají ti zastupitelé, kteří si nechali několik funkcí. O nic velkého nebudou usilovat, jen budou drobit svou aktivitu mezi jednotlivé židle. Svoji spasitelskou roli pro veřejnost neberou moc vážně. Chtějí přežít a vydržet.

Ještě jednou: Všechny provází neustálé riziko velkého politického propadu, napíná je potřeba setrvalého úspěchu. Je na ně vyvíjen tlak voličů a vlastního aparátu. Vůči ostatním jsou na válečné linii. Nadšeně vítězí a zoufale se propadají do rezignace, která se pak promítá do jejich práce a rodiny. Dostávají se do tlaku zmíněné rodiny a dalších závazků. Ta rodina je taky mimo ten palác a většinou ji moc nezajímá, kdo z velkých politiků se na tatínka a nebo maminku usmál. To jim rodiče spíše krade. Chtějí domov. Táta si v byznysu vydělal víc, tady tratí čas a zdraví… Stojí to té vlasti za to? Stojí nám to za to? Tak se ptají děti…

Veřejnost nepochopí a nedocítí potřebu kariérního růstu zastupitele, v našem případě poslance Jana Farského. A těžko bude omlouvat stáž či studium. Ale rozumí tomu ta veřejnost? Opozice tomu rozumět nemůže. Chápe to obyčejný člověk? Nechápe. Ale to je taky trochu naše vina, že nerozumíme, v čem by to mohlo lidem pomoci. Já vím, je tu vážná chyba komunikace poslance Farského, měl to říct dřív, ještě v kampani. Ale tohle všechno jsme už slyšeli. Někdo by měl nahlas říkat, že rozvoj kompetencí v tuhle chvíli nemusí být nutně hříchem. Jenže vše letí moc rychle: Venkoncem veřejnost zastupiteli sabatikl osmi měsíců nedopřeje. Veřejnost na to má právo, samozřejmě. Zastupitel mandát složí. Jenže tím voliči zřejmě svého zastupitele velmi pravděpodobně ztratí. Když složí mandát, stěží se o něj bude hlásit znovu, spíše se svými zkušenostmi a vzděláním bude k službám jinde. Evropa či svět jej zhltne a ani nepoděkuje. Přinejlepším může pomoci svým expertním hlasem. A není to málo?

Opakuji se: Politici určitě potřebují někoho, kdo by je poslouchal, ptal se a nemohl nic řešit. Před kým by se dalo nadávat a nebo brečet a nedostalo se to ven. Dobře… Tak se za ně modlil, i když třeba nejsou pobožní. Taková modlitba, říká se, nemůže přece uškodit…

Je to celé nesmysl? Tihle lidé mají přece psychology! Ať si je zaplatí. Psychologové jsou skvělí lidé, udělají mnoho dobré práce, ale co když některé věci opravdu nemůžou z radnice či paláce ven. Tak mají zastupitelé doma kněze! Je hezké, když to funguje a kněz respektuje zvláštní podmínky. Jenže, co když k tomu knězi chodí také manželka a děti toho zastupitele. A farnost to vidí! A zase, ne všechno může ven. Nejhorší verzí je, když je zpovědníkem asistentka. Proč, když to udrží za zuby? Možná. Ale to už jsou moc hluboké úvahy. Tady pro dnešek skončím. Každý je strůjcem svého příběhu. Kaplan nemá říkat, co je správné, kaplan prostě doprovází.

Převzato z Blogů Respektu