Tradiční posezení týmu organizátorů před prázdninami spolu s plánováním na další rok. Samozřejmě s rozhovorem o aktuálních zápasech, hledáních a zmatcích v našich církvích.
Zajímalo mne, jak je to se severními Čechami v jednotlivých církvích, myslím spíše evangelické, nebo lépe menšinové. Českobratrská církev evangelická má sbory obsazené, až na jeden uprázdněný. Samozřejmě jsem byl schopen sledovat jen sbory, které jsou ve veřejné databázi. A především sbory, kde má Církev bratrská svou práci. Husitské sbory mají také obsazeno, Hradecká diecéze a Pražská diecéze se dělí o ústecký kraj a zatím mají obsazeno. Českobratrská církev evangelická má obsazený sbor v Ústí nad Labem, podporuje jej v opravách fary a kostela. Také podporuje stoprocentní podporou i faráře. Mají svého faráře v Děčíně, v Teplicích v Čechách, v Chomutově, v Mostě. Samozřejmě, své vykoná úplná odluka od státu, ale vyhlížet na ni s výmluvou nemá smysl. Není žádným tajemstvím, že Církve bratrská nemá obsazeno vlastně nic, mimo Most a snad nějak i Litvínov. Nemáme kazatele v Chomutově, v Teplicích, z Děčína odchází, uvolňuje se Ústí nad Labem.
Radostně jsme v červnu ordinovali osm mužů do služby. Nelze si nevšimnout, že jsou to bratři, kteří už mají pevné místo. Často i léta práce v civilu a zřejmě i schopnost se uživit. Noví kazatelé tedy vycházejí ze sborů, jsou připravováni pro svůj sbor a vikariát i ordinace je utvrzují v povolání. Asi je to tak dobře. Co mi chybí, to je strategie obsazení bílých míst. A hlavně: strategie podpory. Vhodit mladé lidi do severních Čech je zločin. Po nástupu s malým dítětem a těhotnou manželkou v roce 1985 do Děčína, což znamenalo do civilního zaměstnání a do plné služby, jsem docenil vzdělávání starého kazatele Antonína Voříška, nechápal jsem příjezdy správce sboru, který mne zahlcoval informacemi z Prahy a z jednání se státní správou. Na víc neměl. Přežili jsme, ale od té doby jsem začal mluvit o vikariátu, jakési přípravě na samostatnou práci.
Téměř se už na našich konferencích nerokuje o tom, co společně podpoříme. Rozpadáme se na lokální a nezávislé sbory. To je chyba. Rozhovor se vede jen o teologickém semináři. A to vždycky s mírným vzrušením, že by příspěvek měl být dobrovolný.
Tož tak. Ekuména je taky dobrá k tomu, že si člověk vidí na špičku vlastního nosu.
