Jeremjáš, prorok Staré smlouvy, má nesmírně dramatický život. Tak, jak život popsal jeho písař Báruch, se téměř nedá žít. Jeremjáš prorokuje proti svým lidem ve prospěch Babylóna. Nicméně to není jeho volba a ani kolaborace s babylónskými násilníky. Jeremjáš, který je střídavě v tuhém vězení a v zadržovací vazbě u svého krále, jak se říkávalo osmačtyřiceti hodinám pro disidenty, když do Československa přijížděl nějaký sovětský potentát, je cílem nepochopitelně hrubého vyhrožování od vládců i od nejbližších. A přesto prorokuje o naději, o lepších dnech.
Nepřipadlo by vám směšné v době rušení všeho, kdyby tu někdo oznamoval velké kulturní akce nebo litomyšlské gastroslavnosti? Byl by to špatný vtip! V této době je přece tak těžko uvěřit, že se zase život rozběhne jako dřív! To i střízliví Chinaski mají v textu své písně, která mi poslední týden zní hlavou: Nic není jako dřív / Nic není jak bejvávalo / Nic není jako dřív / To se nám to mívávalo…