Zásadní kapitoly dějin architektury vždy psaly náboženské stavby. Současné svatostánky většinou nepřipomínají velkolepost a zdobnost tradičních stylů, přesto nepostrádají působivost a symboliku.

 

Foto popis| MODLITEBNA SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ, LITOMYŠL, ČESKÁ REPUBLIKA Uslyšíte-li o některém tuzemském svatém místě, že je zasvěcené soudobé architektuře, jistě půjde o Litomyšl. Jedna z nejvýraznějších staveb, které v posledních letech východočeské město obohatily, je určena církevním, komunitním a kulturním účelům. Modlitebnu sboru Církve bratrské, známou rovněž jako Nový kostel, navrhl brněnský architekt Zdeněk Fránek v souladu s protestantskou tradicí neokázalosti. Strohý charakter dodává stavbě, jež je částečně zapuštěna do svahu, především pohledový železobeton tvořící její konstrukci. Střecha je dělena do dvou částí, které se od hrany vstupního průčelí naklánějí v opačných směrech, svislé plochy vyplňuje mléčné sklo. V bočním pohledu tak modlitebna vystupuje z terénu a narůstá směrem vzhůru. Charakteristickou siluetu stavby doplňuje úzký světlík ve střední části a symbolickou cestu k nebesům završuje skleněný kříž. Kromě velkého sálu se zázemím skrývá Nový kostel i klubovny a v patře byt pro kazatele s rodinou. Také interiér se vyznačuje jednoduchostí a střídmou barevností: kromě pohledového betonu se v něm uplatňují také omítky a dřevěné prvky. Podobně jako v historii dotvářejí tuto církevní stavbu díla špičkových výtvarných umělců. Oltářní část vytvořil Karel Malich, skleněný kříž je dílem Václava Ciglera.

 

Foto popis| MEŠITA SANCAKLAR, BÜYÜKÇEKMECE, ISTANBUL, TURECKO S historickými i novodobými muslimskými svatostánky se zpravidla pojí velice bohatá ornamentální výzdoba. Mešita Sancaklar, nacházející se na předměstí Istanbulu, se ovšem zcela soustředí na podstatu duchovního prostoru a nestrhává na sebe pozornost výraznými formami ani materiály. Architekti z tureckého ateliéru Emre Arolat navrhli stavbu, která se z velké části skrývá pod zemí a prolíná se s okolním terénem. Mešita stojí na dohled od města, v blízkosti rušné dálnice. Proto je od okolního světa oddělena vysokými kamennými zdmi, vytvářejícími vstupní nádvoří, do něhož věřící sestupují po schodišti ve svahu. Budova se uzavírá do sebe, její vnější nenápadnost ještě posiluje rozsáhle použitý kámen. Jediným z dálky viditelným prvkem zůstává vysoká kvádrová věž — minaret. S nepravidelně zvlněnou, přírodně působící kamennou zdí ovšem kontrastují některé geometrické prvky, především přečnívající železobetonová deska, která celou stavbu zastřešuje. Vnitřní prostor mešity připomíná jeskyni, kde lze najít klid pro modlitby. Je nečleněný a téměř prázdný, jeho nejvýraznějším prvkem zůstává skulpturálně pojednaný strop složený z ustupujících vrstev. Kiblová zeď, tedy stěna obrácená k Mekce, je působivě osvětlena denním světlem vstupujícím dovnitř jen úzkou štěrbinou.

 

Foto popis| KAPLE V ZAHRADĚ WANG-ŤING, NANKING, ČÍNA Malá kaple stojí na břehu jezírka v zahradě Wang-ťing v čínském Nankingu. Návrh místního ateliéru AZL vypadá abstraktně a téměř nehmotně. Nenápadný kříž na jednom z vrcholů střechy prozrazuje, že se jedná o křesťanskou stavbu, ve které probíhají mše nebo sňatky. Elegantní objekt čtvercového půdorysu se skládá ze dvou plášťů, jež mezi sebou po celém obvodu vymezují chodbu. Vnější plášť z mimořádně tenkých dřevěných lamel vytváří světelnou i symbolickou clonu, vnitřní bílý plášť je pak hmotnější a více se uzavírá před okolím. V objektu se snoubí obě základní historická uspořádání kostelních prostor, centrální i podélné. Hlavní prostor kaple je orientován diagonálně, čímž vzniká místnost založená na pravidelném osmiúhelníku. Díky úzkému střešnímu světlíku zároveň kaple získává výraznou osu, procházející středem oltáře. Zcela bílý interiér vypadá snově a přítomnost Boha znázorňuje světlem, tedy tradiční součástí církevních staveb. Právě úzký pruh světla se stává nejvýraznějším momentem celé stavby a zároveň jejím hlavním stavebním prvkem. Kaple byla postavena z běžných a laciných materiálů, navíc v poměrně krátkém čase. Tvarová i materiálová čistota celku nankingské kaple vytváří tolerantní, univerzální duchovní prostor.

 

Foto popis| ŽIDOVSKÉ KOMUNITNÍ CENTRUM, MOHUČ, NĚMECKO Již od raného středověku sídlí v Mohuči jedna z nejvýznamnějších židovských komunit. Její víru v budoucnost symbolizuje nové komunitní centrum na místě bývalé hlavní synagogy. Extravagantní budova z architektonické dílny Manuela Herze svým lomeným půdorysem reaguje na uspořádání okolních několikapatrových obytných bloků a vymezuje vstupní veřejné prostranství i zahradu na opačné straně. Ještě dramatičtěji je však formována silueta stavby, jejíž ostře i tupě zakončené výstupky různé výšky vycházejí z abstrahovaného tvaru hebrejských liter a nesou i další náboženskou symboliku. Výjimečnost židovského centra, které kromě synagogy skrývá také výukové a další prostory, podtrhuje i jeho keramický obklad s průsvitnou glazurou mnoha smaragdově zelených tónů. Pásky uspořádané v soustředných a hloubkově odstupňovaných obrazcích kolem oken dodávají celé fasádě výrazně plastický charakter. Na něm se podílí také optická hra různých perspektiv a úběžníků. Proměnlivost složité budovy samozřejmě ještě násobí dopadající světlo. Hebrejské litery zdobí také vnitřní zdi synagogy, zlatý reliéf místy přechází v čitelné úryvky místní staré náboženské poezie. Židé v Německu často nechtějí budit pozornost, jejich centrum v Mohuči ale naopak všechny ostatní lidi přitahuje.

 

Foto popis| KOSTEL BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ, RÁB-KISMEGYER, MAĎARSKO Průčelí kostela na předměstí města Ráb v severozápadním Maďarsku prozrazuje, že se jedná o moderní stavbu, která ovšem jednoduchým základním tvarem i tradičními materiály v mnohém připomíná své historické předchůdce. Architekti vedeni tandemem Mihály Balázs a Katalin Somogyi-Soma navrhli na svažitý pozemek v obytné čtvrti jednolodní kostel se sedlovou střechou, jehož součástí jsou také komunitní prostory a urnová hrobka v suterénu. Klasický tvar budovy se skrývá za abstraktním obdélným průčelím připomínajícím předsíň křesťanských bazilik s výrazně vystupujícími pilíři rozmístěnými v nestejných vzdálenostech odvozených od Fibonacciho posloupnosti. Celoplošné prosklení vstupní fasády zjemňuje dřevěná mříž, přes niž do kostela pronikají paprsky jihozápadního slunce, a vykreslují tím na jeho stěnách proměnlivé vzory. Jednoduchost a přehlednost vnitřního prostoru oživuje přirozeně krásná struktura a plasticita zdiva z lícových cihel, která dodává kostelu lidské měřítko a přívětivý charakter. Tradičním prvkem je také průhled do krovu mírné sedlové střechy. Zvenku pokrývá masivní zdivo omítka, aby kostel lépe zapadl mezi okolní rodinné domy. Prostota a nadčasová kvalita kostela Božího milosrdenství dobře odpovídá jeho poslání.

 

Foto popis| PROTESTANTSKÝ KOSTEL, KANAGAWA, JAPONSKO Jednopodlažní kostel stojící nedaleko pobřeží ve středojaponské oblasti Šónan nepřesahuje okolo stojící rodinné domy. Nepravidelný profil jeho střechy odvozený od protínajících se kružnic ale napovídá, že architekt Takeshi Hosaka přesto věřícím připravil výjimečný zážitek. Počet dílů vypouklého stropu představuje šest dnů biblického stvoření světa. Kromě nesporného výtvarného efektu je navržené řešení výhodné také z konstrukčního, světelného i akustického hlediska. Zasklenými mezerami mezi segmenty betonových desek proniká do interiéru světlo. Přímé slunce by bohoslužbu rušilo, v dopoledních hodinách proto do kostela dopadá pouze rozptýlené světlo a první paprsek v poledne pak značí konec obřadu. Tvar stropu navíc utlumí sborové zpěvy, přičemž shromáždění kněze stále dobře slyší. Zvukové vlastnosti obřadního prostoru ještě vylepšují svislé drážky v podélných stěnách vyplněné polyuretanovou pěnou. Obdélná okna po stranách kostela jsou posazena nízko, aby z nich sedící z lavic viděli. Zajímavostí je také výrazná betonová deska nad vstupem i venkovní drážky v bočních stěnách, jimiž za deště ze střechy stéká voda. Celkový ráz svatostánku určuje pohledový beton, který dobře doplňují jednoduché dřevěné lavice i další zařízení ze stejného materiálu.