Minikázání z půlnoční v kostele Nalezení sv. kříže

Zlé a dobré zprávy

Vánoční příběh je příběhem zlých a dobrých zpráv. Zlých? Vždyť připomínáme jen ty dobré… Ano, Evangelium, už z podstaty slova je dobrou zprávou!

 

Mezi vánočními přáními mne zaujala prostá slova jedné mé známé šachistky s mnoha tituly, která prožila velmi těžký půlrok svého života. Napsala mi: „Ti, kdo věří v dobro, se dívají na svět černobíle!” Především tím říkala, že každý, kdo věří v dobro musí vnímat dobré i zlé. A pak,  samozřejmě - šachistka - mi tím nakonec naznačovala, že ti, kdo věří v dobro, musí hrát šachy - a zůstat ve hře, držet na očích černé i bílé. Tato slova zkušené učitelky šachu mne utvrzují v obsahu vánoční zvěsti.

 

Ta černá? Obraťme pohled k vánočnímu příběhu: Josef s Marií se dostali do Betléma v rámci poměrně zbytečné a ponižující akce. Soupisu zdanitelného majetku a lidí. Pozemky v Izraeli nebyly jen pouhým kusem země vykresleným v „katastrálních mapách”, ale byly vždy spojeny se jménem, s lidmi. Pokud jste kupovali nemovitost, přijmali jste s ní i lidi, často i péči o ty lidi. Pokud to byly osamělé ženy, vdovy, sirotci či starci, tak koupit zemi znamenalo - začít je živit, aby se jednou té země mohli chopit sami. Dnes naprosto nepochopitelné až podivínské. Řekli bychom dnes: „Když už to kupuji, je to přece moje!” V Izraeli úplně ne. O tom ale jindy a jinde. Důležité je: Nikdo nepropadl sociálním sítem. Starat se o druhé znamenalo starat se o sebe. Tato dobročinnost se dělala z víry, že se Hospodin za lidskou práci postaví a nenechá lidi padnout. Ani ty, kteří se starají a ani ty, kteří péči přijímají. Ta Boží jistota byla radostí té víry. Proto se tato dobročinnost se nedala navelet, ale byla výrazem zbožnosti.

 

Tím spíše bolí, když tuhle krásnou výsadu Boží péče někdo ďábelsky zneužije! V betlémském příběhu je to okupační mocnost, která nařídila soupis všech, kdo k pozemkům patří a nařídila, aby se k tomu svému kousku země také fyzicky dostavili ač jej fyzicky nedrželi. A proto putovali z Nazareta, kde zrovna žili, do Betléma, kam patřili. To proto, aby se neztratila žádná hlava a pozemek a aby se daly několikrát vypočítat ty samé daně. Placení těchto daní pak prokurátoři stále odkládali. Po odkládání a nejistotách pak daně vybral Řím až za přibližně dvanáct let od soupisu, pravděpodobně někdy v roce 6 po Kristu. Tucet roků odkládání, nejistoty, stoupajícího hněvu a nechutě pak při skutečném výběru daní způsobily povstání, jež bylo krvavě potlačeno. Víme o něm z několika zdrojů. Vzpomíná jej Gamaliel (Skutky apoštolů 5:37) a ví o něm i Josephus Flavius.

 

Svět je plný nespravednosti. Jedna plodí druhou. Letos nadzvedl poměrně náboženské Slovensko redaktor časopisu Týždeň Juraj Kušnierik, když popsal vánoční svátky, jako svátky nepokoje. A svůj článek tak nazval. A měl pravdu. Nutno říci, že se pečlivě držel evangelia a jen suše konstatoval fakta. To byla nepřehledná smršť zla a zmatků! Ano, i letos je mnoho lidí, kteří jsou mimo svůj domov. Díky nějaké pomatené okupační moci letí vánoční nocí jako běženci. Ježíš a jeho rodiče byli také běženci. Sem a tam, domů nemohli, skončili v Egyptě.

 

Pokud věříme v dobro, pak se tuto černou zlobu musíme učit vnímat osobně, tváří v tvář. Pro nás to znamená hledat formy pomoci. Jak se otevřít a zároveň si zachovat své soukromí. Jak říct třeba běžencům: „Pojďte dál!” a zároveň vysvětlit, že pokud tu chce někdo s námi žít, musí respektovat určitá pravidla. Jak se otevřít hostům z konce světa, kterým pomůžeme, aby se tam zase za čas vrátili.

 

Kdo věří v dobro, nesmí se také stydět za bílou. A tváří v tvář! Dobrá zpráva je skutečně dobrá. Ten, který se narodil v Betlémě, dal demonstrativně najevo, že se tu dá žít a že život je krásný. Dal najevo, že touží po lidské blízkosti, touží po mně a po tobě. Ví jaký jsem já člověk, ví jaký jsi ty, nebo ty, či někdo tam vzadu. A každého může mít rád, i když s ním občas nebude souhlasit. S každým bude mluvit, s mnohými chce prostírat a jíst. Pro něj nejsou zlí/černí a dobří/bílí lidé (nebo naopak), ale černé zlo a bílé dobro. A všechno vidí a má na očích, jako by hrál v šachy. Tak to je: „Sláva na výsostech a na zemi pokoj, protože právě v lidech má Bůh zalíbení a právě jim - v tomto běsu - přináší v Kristu dobrou vůli k životu!” Amen!