Poslední dopis z Keni

Nyní Vás již zdravím z České republiky, kam jsem se vrátila z Keni 28. června. Ráda bych něco řekla o tom, co se událo v posledních dnech v Domově.

Až téměř do odjezdu jsem pracovala na nástěnných malbách v domě dívek a v jídelní hale. Bylo toho nakonec víc, než jsem si myslela, a zabralo to víc času. Asi ve středu jsem po osmé hodině přišla na chodbu děvčat, kde jsem se chystala dokončit květiny v obýváku, když tu za mnou přišlo pár děvčat, a že si chtějí namalovat několik květin ve svém pokoji. Dala jsem jim trochu barvy, ale potom se začaly obávat, že až to zjistí Auntie Caro, jejich pečovatelka, nebude s tím souhlasit. Místo toho mě tedy poprosily, aby mi směly vypomoci. Nejdřív jsem nebyla moc pro, ale přemluvily mě. Vždy jsem načrtla květinu nebo potom motýla a ony vybarvovaly. A bylo devět, deset, některé šly spát a nakonec bylo i jedenáct a dvanáct a obývák a chodba vypadaly jako v ráji. Byla jsem velmi vděčná za pomoc těchto čtyř dívek, protože bez nich bych to nezvládla. Také to byl vlastně můj tajný sen, abych mohla malovat chodby s dětmi, ale nikomu jsem to neřekla. Holky ale přišly samy a stálo to zato. Tu noc jsem spala asi jen pár hodin, ale byla to jedna z nejlepších nocí, které jsem kdy v Domově strávila. A děvčata si to opravdu užila.

Ve čtvrtek jsem v Domově spala naposled a tu noc jsem dokončila svou poslední malbu o dětech z First Love. Následující den jsme měli ve škole rozloučení asi se třiceti studenty praktikanty, kteří také odcházeli, a učitelé mi při tanci předali svůj dárek – tradiční africké šaty a pantofle – oslava to byla opravdu velkolepá. Ten den jsme také nafotili spoustu fotek s jejich novými cvičebními úbory, na které přispěli učitelé a studenti z Plzně.

V pátek jsme měli poslední Music Club, kde jsme se dívali na film, a v Domově pak byla večeře s dětmi, já jsem měla svědectví a pak jsem se musela se všemi rozloučit. Bylo nám všem smutno, ale měla jsem i radost, protože jsem viděla, jak mě Bůh drží a jak velká je Jeho věrnost. Jeho věrnost jsem viděla v Domově po celý svůj pobyt tam. Jsem ráda, že mi tam Bůh dal sílu udělat to, co jsem tam dělala. A i děti to ocenily, za což jsem ráda.

Na závěr Vám chci všem poděkovat za Vaši velkou podporu, jak finanční, tak modlitební. Byla opravdu potřeba. Díky Vašim peněžním darům jsem mohla přispět domovu na nákup občerstvení kdykoli měli narozeninovou oslavu, nebo na nákup učebnic dříve v tomto roce. Těch věcí bylo ale mnohem víc, na které se ty peníze daly. Zbytek peněz bude rozdělen na dvě poloviny – jedna půjde na novou terapii pro Phoebe a druhá do rukou Chrise, který je využije vhodným způsobem.

 

Za celý pobyt tam jsem děti naučila pár věcí, ale já sama jsem se také hodně dozvěděla. Bůh mě mnohému naučil – ne pouze, jak hrát na kytaru, ale i spoustu věcí o Něm. Děti mě inspirovaly k tomu, radovat se z života s Bohem – ve všem, co dělám – kamkoli jdu. Některé by i rády přijely sem. Nevíme, kdy, ale možná. Zůstanu s Domovem v kontaktu. Ještě jednou Vám všem srdečně děkuji, že i díky Vám byl můj pobyt a celá misii tam možné. Bůh Vám Všem žehnej.