Dopis od Jany - Kenya 64

Srdečně Vás všechny zdravím, kdo jste až doposud vytrvali ve čtení mých zápisků. Za posledních několik týdnů se toho událo docela dost. Vlastně toho bylo tolik, že jsem vůbec nestíhala psát.

Asi nejaktuálnější věcí je, že jsme s panem Waruim před týdnem nakoupili věci za 15 000 šilinků, mimochodem v mém oblíbeném papírnictví, kde pravidelně kupuji akrylové barvy, a jedny z těch věcí jsou i akrylovky, které teď používám při zdobení školní haly. Jak jsem se k tomu vlastně dostala? Nedávno ke mně takhle ráno přišel pan Warui a že prý vymaluji školní halu… Jak na to přišel, nevím. Oznámil mi to jako hotovou věc, byla to ale výzva, proto jsem souhlasila, i když se na můj souhlas neptal. S výzdobou už jsem hotová, jen ještě asistuji jednomu žákovi při tvorbě jeho části. To je také docela vtipné, protože on sám říká, že neumí malovat akrylovkami a že svůj obrázek tudíž nemůže vymalovat, pan Warui ale trvá na tom, že s mojí asistencí to zvládne. Doufám, že ano. Vlastně jsem celou výzdobu chtěla dokončit už minulý týden, ale přišlo do toho několik věcí, které celý proces jenom zpomalují, například pomoc tomu žákovi a také, že z původních šesti se stalo osm obrazů. Tuto výzdobu, jako i vše ostatní jsem zvládla pouze s Boží pomocí a díky Jeho milosti. Děti jsou z nových maleb nadšené a jak ony, tak i kolegové si obrazů velmi cení a jsou za ně rádi. Rádi se na ně dívají a jedna kolegyně, která zažila tuto školu, ještě když tam byli „běloši“, mi dnes pověděla, že školu vracím tam, kde byla za časů těchto „bělochů“. Zkrátka je to Boží milost, že vůbec takhle mohu sloužit. Několik kolegyň mi nabídlo, že bych jim mohla vyzdobit byt, ale už na to není čas – připravuji se teď na dokončení výzdoby v Domově.

S Boazem jsme měli asi před třemi týdny rozhovor o tom, co děti smí a nesmí, také o tom, co se stalo onen večer, když Hildah byla tajně na počítači a také o tom, jak se naše kultury liší… Jsem ráda za tento rozhovor. Cítila jsem mezi námi jistý nesoulad, ale nyní je to lepší.

 

Do školy nám teď přišlo asi dvacet praktikantů, kteří učí ve všech třídách, takže mi byly zrušeny všechny hodiny. Náplň mých dní je teď hlavně výzdoba různých prostor a pobývání s dětmi, když se vrátí ze školy. Každý den také vyzvedávám Phoebe na hodinu čtení. Jde to pomalu, ale aspoň už zná základní slova. Dneska byla nějaká nemocná, vypadalo to na horečku – prosila bych vás o modlitby. Také si velmi přeji, abych tyto poslední týdny s dětmi strávila naplno, ale v pokoji. Více jsem se teď sblížila s několika chlapci, se kterými často sedávám u večeře. Vyprávíme si příběhy a odpovídám na Johnovi zvídavé otázky. Ale o tom zase příště.