Dopis od Jany - Kenya 61

Všechny vás srdečně zdravím. Doufám, že jste prožili požehnané a radostné velikonoční svátky a užíváte si jara. Dlouho jsem nebyla schopná napsat nic o tom, jak se nám zde daří. Bylo to z více důvodů – například mě potkala horečka a v posteli jsem tak musela zůstat pět dní, než to trochu polevilo. Stále jsem ještě na antibiotikách. Také jsme s dětmi předtím měly velmi nabitý program a vůbec nebyl čas ani energie na psaní. V posledních třech dnech jsem také neměla internet, který se mi vrátil dnes ráno, a jsem za to velmi vděčná.

Na Velikonoční neděli jsme nešli do kostela, protože Boaz byl stále ještě na dovolené se svými syny a nebyl tu nikdo, kdo by řídil autobus. Proto Chris navrhl, abychom všichni zůstali doma a abych si připravila kázání. To byl samozřejmě velmi zodpovědný úkol. Tu noc mi však nebylo dobře, a tak jsem to vše promyslela a napsala následující ráno před shromážděním – s Boží pomocí se to povedlo. Sama jsem si znovu uvědomila, že cenu, kterou Bůh za nás zaplatil, je cenou nejvyšší, a že to jeho smrtí neskončilo. Po svém vzkříšení Ježíš chce, aby lidé věděli, že On je vítězem a aby v Něm měli naději. Hodně mě oslovilo to, že se Ježíš ten den ukázal několika učedníků a ženám – k jejich velké radosti a úžasu. Oni však se však neradovali sami, Bůh se radoval s nimi.

Děti jsou teď na hodině. Ráno přišel učitel z Kibery a má s nimi nějaké opakování, než děti příští týden opět začnou se školou. Děti budou v tu dobu doma tři týdny, než se vrátí do školy. Když mají děti čas – obvykle odpoledne, děláme spolu různé aktivity. V neděli jsme například šli na dlouhou procházku po nové silnici ve směru ke Kibeře. Bylo velké horko a někteří byli velmi rychle unavení, protože to bylo dohromady asi osm kilometrů, ale všichni si to užili. Včera jsme měli biblické, které jsme kvůli nedělní procházce museli zrušit. Dnes pro změnu plánujeme klub kreslení a malování. Někdy už mi tu dochází nápady, ale vždy něco vymyslím, tak jsem ráda.

V posledních dnech jsem se také snažila komunikovat se svojí profesorkou z univerzity, která přišla s úžasným nápadem – udělat na univerzitě bleší trh učebnic a výdělek poslat sem na učebnice pro děti. Je tu totiž ještě stále problém s tím, že je málo učebnic. Věřím, že tato akce může být požehnáním pro všechny, kdo se toho zúčastní. Poslala jsem jim nějaké informace o Domově, o dětech, o tom, co s dětmi podnikáme a o místní základní škole a specifikách výuky zde. Na základní škole teď pracují naši zaměstnanci a malují stěny ve velké hale. S učiteli a panem Waruim jsme o tom mluvili už v prosinci, ale nedopadlo to. Proto jsme dali dohromady finance – First Love dala 20 tisíc šilinků a já z vašich příspěvků 15 tisíc. Snažím se finance moudře využívat, a když je nějaká potřeba, vybírám z účtu. Vlastně jsem ráda, že takové příležitosti jsou, jinak by ty peníze byly na účtu a teprve by čekaly na využití. Takhle ale víme, na co je oni použijí.

Teď jsem si právě uvědomila, že už máme konec dubna a v pátek jsme neměli party na oslavu těch, kteří měli v dubnu narozeniny. Vždy tu nakoupím nějaké sladké nápoje, protože dětem opravdu chutnají a normálně zde nic takového jako Fantu nebo Colu nemáme.

 

Prosím vás o modlitby za malou Grace, která před dvěma dny onemocněla neštovicemi. Několik dětí také kašle. Počasí je tu pořád krásné – svítí slunce, ale začíná tu foukat studený vítr, tak aby nebylo ještě více nemocných. S Phoebe se nadále učíme číst. K mé radosti už je schopná přečíst jednoduché věty a už se tolik nebojí mluvit. Nevím, jestli ji Getrud podporuje v tom, aby četla, protože včera nedonesla domácí úkol a tím, že jí matka řekla, aby ho nenosila. Phoebe teď ale vyzvedávám každý den a je to i příležitost k tomu, aby se k nám připojily malé děti a pohrály si s ní. Modlitby i za Phoebe a její učení jsou vítané. Děkuji vám!