Dopis od Jany - Kenya 59

„Tak já vám řeknu příběh, který se skutečně stal, jestli to nevadí.“

„Ne, neva. Povídej.“

„Byli jsme zrovna na cestě autobusem do Ugandy, když v tom někdo zařval: ‚ Kdo chce jít dnes do nebe?‘ Všiml jsem si, že ten muž drží v ruce zbraň. A nebyl jediný s puškou. V autobuse bylo několik takových gangsterů. Lidé byli v šoku. Paní, která seděla vedle mě směrem do uličky, byla naprosto otřesená. Plakala a nedala se utišit. Já jsem seděl u okna. Bylo mi tehdy 14. Za mnou seděl můj mladší bratr. Zločinci od lidí vybrali všechny cennosti, nikoho ale nezabili. Řidiče autobusu přiměli, aby zastavil. Mého bratra spolu s dalším člověkem odvedli jako rukojmí. Mezitím přijela policie a začala vše vyšetřovat. Paní vedle mě nebyla schopna ani promluvit, když byla požádána o svědectví. Hrozba smrti s ní pořádně zatřásla. Už ani nevím jak, ale bratra nakonec našli a do Ugandy jsme se skutečně dostali.“

S tímto vyprávěním přišel jeden ze žáků střední školy Upper Hill HIgh School. Přijel k nám v neděli spolu s dalšími 65 chlapci. Tato skupina s námi strávila celý den. Všichni byli velmi zdvořilí a uctiví. Během prohlídky celého areálu dávali nevídaný pozor a ptali se na nejrůznější otázky. Vlastně dávali pozor tak, jako by z toho měli být zkoušeni. Jeden z chlapců se ke mně po obědě obrátil a řekl, že na něj Domov dělá velký dojem. Byla to od něj poklona našemu zařízení a všem, kdo v něm žijí.

Příběh chlapce, který zažil přepadení v autobuse, mě přiměl k tomu, abych se zamyslela nad konečností našeho života na Zemi. Takové přepadení se může stát kdekoli. O život může člověk přijít velmi lehce. A kdybychom teď skutečně měli zemřít, šli bychom do nebe? Anebo ne? Jak moc se bojíme smrti zde? Vždyť kdo je v Kristu, nemusí se ničeho bát a vstane k věčnému životu. Pokud se Pán Ježíš nevrátí do doby, než zemřeme, zakusíme tělesnou smrt. Smrti se ale bát křesťan nemusí. Na tomto světě jsme stejně jen na velmi krátkou dobu. Smíření s Bohem vnáší do srdce člověka pokoj. Pokoj v životě i ve smrti. Ten, kdo něco takového zažije, jako ten chlapec, si také možná víc začne uvědomovat, jak drahý je tento čas zde na Zemi, a začne si vážit každého dne se vším, co je v něm. Jedna kolegyně dnes velmi výstižně podotkla, že tohle úterý není to samé jako minulé úterý. Je čas milosti – ti, kteří ještě nepoznali Boha, se o Něm stále ještě mohou dozvědět. Bůh nám zde stále ještě dává nové dny. Jak je využijeme?

Americký tým odjel den před návštěvou této skupiny. Měli jsme s nimi jedno z nejveselejších rozloučení, jaké jsem kdy zažila. Tým nám předtím darovat rádio a CD s písničkami jako Get down, My Father’s House, Every Move a jiné. Když odjížděli, rádio hrálo a my jsme tancovali.

Kraví rodina v Domově má nového přírůstka. Je jím několik dní staré telátko Joy.